Předem se omlouvám potencionálním návštěvníkům, že jsem ještě nedal pod své fotografie štítky, tak snad poznáte odkud je to focené

Recesisti letos oprášili své staré stroje, řádně je promazali a vyrazili do průvodu. Ne že by chtěli, „oni museli“ . Průvod prošel celým městem, které je široké přibližně 300 metrů a dlouhé 6,5 Km. Za jejich úctyhodný výkon sklidili aplaus v konečné stanici na náměstí. Po budovatelských básních z úst straníků a pohlavárů města se všichni pokojně rozešli do nejbližších hospod, kde svátek práce řádně oslavili. Na závěr nezbývá nic jiného než Vás všechny pozvat na příští rok, kdy se opět sejdeme. Ale pozor! Možná už to nebude retro 1. Máj a možná tam opravdu všichni budeme muset být.

Tak všem „Čest práci“

Všechny fotografie pak můžete vidět na:

• Fotografie Jana Strakoše
• Davidvana
• Petr Heger

U kasy dostanete informační leták, kde je všechno napsané dokonce i v češtině. Ostatně českých turistů je tu požehnaně, možná také proto, že vstupné pro dospělého je jen 4,50 €.
Nevím jak se fotí motýli a tak jsem asi půl hodiny hledal metodu jak tyto krásná stvoření zachytit, když pořád někde lítají. Aleš psal, že fotil na vysoké ISO, kolem 1000 – 1600. To můj Canon 50D sice umí, ale je to hranice, kdy se fotka dá použít na web. Na tisk je takřka nepoužitelná. Nakonec se mi osvědčila strategie procházet neustále dokola skleník a vyhlížet unavené a nebo napůl mrtvé motýly a fotit je ze stativu na nízké ISO 200. Některé obrázky jsem exponoval i 1/2 sekundy ale aspoň jsem docílil stejného výsledku ostrosti jako z FF při vysoké citlivosti. Za chvíli jsem si natrénoval i rychlé štelování stativu a tak příprava trvala cca 15 vteřin, kdy jsem musel doufat, že mi motýl nefrnkne.

Tady ještě odkaz na první serii fotografií.

Tak snad letos také něco naplánujeme a uděláme další fotoakci. Možná se už konečně domluvíme na nějakou v exteriérech. Ideálně 5 tanečníků a předem vybrané lokace s pomocným personálem a cateringem

Ach jo, tak zase do práce…čau

Výlet na vodopády Štolpichu

Byl jsem se podívat na vodopády Velkého Štolpichu. Teď v zimě tvoří tekoucí voda monumentální ledopády, které hojně navštěvují horolezci. Bohužel všechna voda se přetvořila na sníh a tak je zatím skála holá. Abych to uvedl na pravou míru, tak ledopády o kterých mluvím nejsou úplně přesný bod Štolpichu. Je to pár desítek metrů od nejznámější vodní kaskády, která musí být na jaře hodně divoká. Více jak metr vysoký sníh, ale zasypal celé koryto Sloupského potoka. Nakonec jsme celou výpravu pojali jako procházku po horách. Sice jsem pořídil pár fotek, ale žádný bestseller se nekoná. Příjemné bylo posezení na jednom skalnatém útvaru nad Štolpichem, kde jsme si s manželkou dali teplý čaj, který opravdu bodl, protože z polské strany byl v Jizerkách tuhý mráz

Velká Jizerská Louka

Meteorologové hlásali, že možná ze soboty na neděli padne teplotní rekord, který je nyní něco kolem -42 ⁰C. Chtěl jsem jít zase někam brzy ráno fotit a tak proč nebýt u toho, když se to stane. Cíl byl jasný – Velká Jizerská louka. Ale teploměr v autě při příjezdu na Mořinu ukazoval slabých -20 ⁰C a bylo jasné že rekord nepadne. Cesta na běžkách byla vcelku příjemná, ale před výjezdem z lesa foukal od Jizerské louky arktický vánek. Všechno tekuté na mém obličeji ihned zmrzlo.
Nafotit skryté zajímavosti Jizerské louky není na jeden výlet a tak jsem si řekl, že začnu od konce. Snažil jsem se přejít celou planinu a dostat se k velkému rašeliništi, kam jsem nakonec dorazil. Už několik dní nepadal žádný sníh a tak stromy vlivem slunečních paprsků shodily sněhovou krustu. Fotky dle mého gusta nejsou tak zajímavé. Vyfotil jsem pár typických zkroucených bříz a jedno zasněžené koryto. Na zpáteční cestě jsem vyfotil z lávky Jizeru, ale sluníčko bylo už hodně vysoko.

Technika

Poprvé musím přiznat, že mráz vadil technice co sebou nosím. Za těch pár hodin jsem při focení vybil tři baterie, které nosím na těle. Stativová hlava zamrzla, že s ní nešlo pohnout. Zrcátko se někdy neodklopilo a jakmile jsem si nechtíc dýchnul na čočku, už nerozmrzla. Nakonec bylo naměřeno jen -35 ⁰C v osadě Jizerka. Odhaduji, že -30 ⁰C je přibližná hranice, kdy technika vypovídá službu. Trochu jsem se bál o plastové, namáhané části stativu, ale vše vydrželo.

Je to spíše reportážní fotografie za asistence hbité manželky osvětlovačky a všudypřítomné maminky Jany, kterým tímto děkuji za jejich výkony.

Příprava

Tak to bylo asi nejtěžší. Studiová fotografie = plno krámů sebou. Kromě fotografické techniky jsme vezli nádoby, oblečení, dečky a jiné doplňky. Nevěděli jsme totiž, co bude mít maminka připraveného a neradi bychom přišli s prázdnýma rukama a kolem krku foťák ala „Ahoj já jsem teda hlavně profesionální fotograf a tady mě máte“ .

Realizace

Ve dveřích nám maminka Jana sdělila, že malý Tomáš má zlomenou klíční kost, ale že je to v pohodě. Naštěstí byl Tomášek velmi disciplinované miminko a jeho zranění nemělo vliv. Nejprve jsme vyzkoušeli fotit se záblesky, ale hned po druhém bliknutí se spustil řev. Bylo jasné, že musíme použít jen modelovací světla, které ale stejně nabízejí měkčí světlo. Malému Tomáškovi se zdroj teplého světla líbil a tak ho neustále sledoval.

Pro focení jsem využil pevný objektiv 30mm často na hodně otevřenou clonu kolem f2.0. Delší objektiv by se do bytu nevešel a širší ohnisko by dělalo deformace obrazu a to se na tento druh focení nehodí. Osvětlení zajišťoval 1 – 2 softboxy.

Návštěvníci vernisáže členů fotoklubu Balvan

Ve středu 1.2.2012 od 17.00 proběhla výstava členů fotoklubu Balvan. Během středy a čtvrtka jsme pověsili naše fotografie. Já jsem se ve spěchu řízl do prstu nůžkami (šikulka) a Václav Novotný zase vytiskl štítky k fotografiím s mým jménem, takže jsem se stal na výstavě chvilku autorem jeho fotek Ale to byly naštěstí jediné problémy, které nastaly. I přes arktické mrazy se nás sešlo vcelku hodně. V chladném vestibulu jablonecké radnice jsme si popovídali o fotkách a kdo co dělá a jak se má. Snědli jsme chlebíčky a pak zase rychle hurá domů.

Fotky můžete vidět do konce února. Samozřejmě je zde možnost ke koupi, ale vzhledem k pokračující ekonomické krizi nám asi zůstanou na půdě

Fotografie z vernisáže: Aleš Ječmeň, Jiří Zuzánek

Posbíral jsem tedy fotky z podzimu, kdy jsem si dělal lokace.

Ve fotogalerii je jedna fotka ze Saského Švýcarska, kterou jsem něměl kam upíchnout.

Velký fotografický potenciál má Velká Jizerská louka, kde jsou pláně, opuštěné stromy, kleče a také vcelku rozsáhlá rašeliniště. Jen ten přístup není jednoduchý. Tento výlet byl vcelku „vydařený“.  S manželkou, která jediná zatím vydržela chodit se mnou na tyto výlety jsme přespali na Jizerce2 a druhý den brzy ráno vyrazili na tůru. Tam i zpátky jsme zabloudili…zase. Bořili jsme se v rašeliništi, přebrodili jsme 2x Jizeru a škrábali se strmým svahem k Pytláckým kamenům …poslední bod nikomu nedporučuji. Málem jsme vypustili duši.