Tady ještě odkaz na první serii fotografií.

Tak snad letos také něco naplánujeme a uděláme další fotoakci. Možná se už konečně domluvíme na nějakou v exteriérech. Ideálně 5 tanečníků a předem vybrané lokace s pomocným personálem a cateringem

Ach jo, tak zase do práce…čau

Výlet na vodopády Štolpichu

Byl jsem se podívat na vodopády Velkého Štolpichu. Teď v zimě tvoří tekoucí voda monumentální ledopády, které hojně navštěvují horolezci. Bohužel všechna voda se přetvořila na sníh a tak je zatím skála holá. Abych to uvedl na pravou míru, tak ledopády o kterých mluvím nejsou úplně přesný bod Štolpichu. Je to pár desítek metrů od nejznámější vodní kaskády, která musí být na jaře hodně divoká. Více jak metr vysoký sníh, ale zasypal celé koryto Sloupského potoka. Nakonec jsme celou výpravu pojali jako procházku po horách. Sice jsem pořídil pár fotek, ale žádný bestseller se nekoná. Příjemné bylo posezení na jednom skalnatém útvaru nad Štolpichem, kde jsme si s manželkou dali teplý čaj, který opravdu bodl, protože z polské strany byl v Jizerkách tuhý mráz

Velká Jizerská Louka

Meteorologové hlásali, že možná ze soboty na neděli padne teplotní rekord, který je nyní něco kolem -42 ⁰C. Chtěl jsem jít zase někam brzy ráno fotit a tak proč nebýt u toho, když se to stane. Cíl byl jasný – Velká Jizerská louka. Ale teploměr v autě při příjezdu na Mořinu ukazoval slabých -20 ⁰C a bylo jasné že rekord nepadne. Cesta na běžkách byla vcelku příjemná, ale před výjezdem z lesa foukal od Jizerské louky arktický vánek. Všechno tekuté na mém obličeji ihned zmrzlo.
Nafotit skryté zajímavosti Jizerské louky není na jeden výlet a tak jsem si řekl, že začnu od konce. Snažil jsem se přejít celou planinu a dostat se k velkému rašeliništi, kam jsem nakonec dorazil. Už několik dní nepadal žádný sníh a tak stromy vlivem slunečních paprsků shodily sněhovou krustu. Fotky dle mého gusta nejsou tak zajímavé. Vyfotil jsem pár typických zkroucených bříz a jedno zasněžené koryto. Na zpáteční cestě jsem vyfotil z lávky Jizeru, ale sluníčko bylo už hodně vysoko.

Technika

Poprvé musím přiznat, že mráz vadil technice co sebou nosím. Za těch pár hodin jsem při focení vybil tři baterie, které nosím na těle. Stativová hlava zamrzla, že s ní nešlo pohnout. Zrcátko se někdy neodklopilo a jakmile jsem si nechtíc dýchnul na čočku, už nerozmrzla. Nakonec bylo naměřeno jen -35 ⁰C v osadě Jizerka. Odhaduji, že -30 ⁰C je přibližná hranice, kdy technika vypovídá službu. Trochu jsem se bál o plastové, namáhané části stativu, ale vše vydrželo.

Je to spíše reportážní fotografie za asistence hbité manželky osvětlovačky a všudypřítomné maminky Jany, kterým tímto děkuji za jejich výkony.

Příprava

Tak to bylo asi nejtěžší. Studiová fotografie = plno krámů sebou. Kromě fotografické techniky jsme vezli nádoby, oblečení, dečky a jiné doplňky. Nevěděli jsme totiž, co bude mít maminka připraveného a neradi bychom přišli s prázdnýma rukama a kolem krku foťák ala „Ahoj já jsem teda hlavně profesionální fotograf a tady mě máte“ .

Realizace

Ve dveřích nám maminka Jana sdělila, že malý Tomáš má zlomenou klíční kost, ale že je to v pohodě. Naštěstí byl Tomášek velmi disciplinované miminko a jeho zranění nemělo vliv. Nejprve jsme vyzkoušeli fotit se záblesky, ale hned po druhém bliknutí se spustil řev. Bylo jasné, že musíme použít jen modelovací světla, které ale stejně nabízejí měkčí světlo. Malému Tomáškovi se zdroj teplého světla líbil a tak ho neustále sledoval.

Pro focení jsem využil pevný objektiv 30mm často na hodně otevřenou clonu kolem f2.0. Delší objektiv by se do bytu nevešel a širší ohnisko by dělalo deformace obrazu a to se na tento druh focení nehodí. Osvětlení zajišťoval 1 – 2 softboxy.

Návštěvníci vernisáže členů fotoklubu Balvan

Ve středu 1.2.2012 od 17.00 proběhla výstava členů fotoklubu Balvan. Během středy a čtvrtka jsme pověsili naše fotografie. Já jsem se ve spěchu řízl do prstu nůžkami (šikulka) a Václav Novotný zase vytiskl štítky k fotografiím s mým jménem, takže jsem se stal na výstavě chvilku autorem jeho fotek Ale to byly naštěstí jediné problémy, které nastaly. I přes arktické mrazy se nás sešlo vcelku hodně. V chladném vestibulu jablonecké radnice jsme si popovídali o fotkách a kdo co dělá a jak se má. Snědli jsme chlebíčky a pak zase rychle hurá domů.

Fotky můžete vidět do konce února. Samozřejmě je zde možnost ke koupi, ale vzhledem k pokračující ekonomické krizi nám asi zůstanou na půdě

Fotografie z vernisáže: Aleš Ječmeň, Jiří Zuzánek

Posbíral jsem tedy fotky z podzimu, kdy jsem si dělal lokace.

Ve fotogalerii je jedna fotka ze Saského Švýcarska, kterou jsem něměl kam upíchnout.

Velký fotografický potenciál má Velká Jizerská louka, kde jsou pláně, opuštěné stromy, kleče a také vcelku rozsáhlá rašeliniště. Jen ten přístup není jednoduchý. Tento výlet byl vcelku „vydařený“.  S manželkou, která jediná zatím vydržela chodit se mnou na tyto výlety jsme přespali na Jizerce2 a druhý den brzy ráno vyrazili na tůru. Tam i zpátky jsme zabloudili…zase. Bořili jsme se v rašeliništi, přebrodili jsme 2x Jizeru a škrábali se strmým svahem k Pytláckým kamenům …poslední bod nikomu nedporučuji. Málem jsme vypustili duši.

Focení bylo domluveno na jeden z uspěchaných víkendů před Vánocemi. Při focení jsem použil studiové blesky, jejichž součástí jsou modelovací halogenová světla, která jsou spíše na testování dopadu světla, ale dají se dobře použít i na intimnější záběry. Oddělíte pozadí od ústředního motivu a světlo přes softbox je mnohem měkčí. Spolupráce s modelkama a modelama byla bez chyby.
Bohužel nebylo mnoho času na přípravu více scén a tak jsme využili standardní vybanení masážního salónu.

Ve čtvrtek 26.1.2012 hlásili pěkné počasí a tak jsem poprosil svého hodného zaměstnavatele o půl dne volna na výlet do Jizerských hor. Přes Vánoce jsem si naplánoval pár lokací, kam se brzy snad vydám. Protože byla předpovídaná velká zima (až -15 stupňů), nechtěl jsem riskovat novou trasou a radši jsem si vybral místo kde jsem již před tím byl. Cíl byl Polední kameny a možná i Frýdlantské cimbuří. Nejkratší cesta pro mě byla z přehrady Souš na běžkách a posledních pár kilometrů na sněžnicích. Po několika výletech do zimních hor se mi osvědčila tato kombinace pohybu. Skialpy jsou na průdké a krátké trasy a jít jen na sněžnicích je příliš náročné. Při výstupu na Smědavskou horu bylo zřejmé, že nad Frýdlantským výběžkem je silný smogový opar a nemá smyls se škrábat dál. Tak jsem alespoň zachytil zamrzlý les. Při východu slunce se nebe zbarvilo do klasické oražnové barvy, ale na druhé západní straně se smogová vrstva obarvila až do nezdravé růžové barvy. Nad Velkou Jizerskou loukou se držela malá inverzní mlha a ta udržela teplotu na -27,5 stupňů. Naštěstí nahoře to nebylo tak kruté i když se mi lepili nosní dírky a dokonce se mi v jednu chvíli přilepilo oční víčko mrazem na očnici fotoaparátu.

Byla to nádhera, počkat si v tom tichu a bezvětří na východ slunce a slyšet jak na východní straně praská led na torzech stromů. Celkem jsem našlapal 30 Km s plnou polní. Táhl jsem sebou stativ, sněžnice, fotoaparát, dva objektivy, náhradní a teplejší oblečení a 4 baterky (pro jistotu). Samozřejmě plně nabitý telefon, kdyby se něco stalo.

brácha a naše hodné manželky + Šárka

Tak konečně spouštím osobní fotografické stránky mood.cz. Bohužel nedostatek času mě přinutil stránky zveřejnit až na konci ledna. Postupně zde budu přidávat fotografie, které jsem během několika měsíců zpracoval. Brzy uvidíte fotky malého dítka, zimní krajinu a ještě mám v restech podzimní krajinku z Velké Jizerské louky, kde jsem byl na lokaci.

Tak nějak jsem čekal, že potkám nějakého fotografa, ale nikdo se nezjevil. Možná dobře, protože člověk nemůže dlouze přemýšlet jak zachytit krajinu, kterou prochází.

Na Čihadlech udělali lesáci novou oboru a velký posed, který už dávno neplnil svou funkci vyhlídky, byl stržen. Snad místo něj postaví nový a vysoké stromy kolem pokácí, aby zde byl zase ten krásný výhled na Čihadla.
Přízemní mrazíky vykreslily na vodních tůňkách obrazce a slunce, které se do nich opřelo vytvořilo další zajímavé světlo. Václav Novotný jednou řekl: Člověk musí přijít na místo v tu správnou dobu, aby fotografie krajiny byla pro diváky zajímavá. Právě dobré světlo při večerech a hlavně ráno dodává fotografii nevšední atmosféru…nebo nějak podobně.

Zajímavostí byla jedna tůňka uprostřed, která jako jediná nebyla zamrzlá.

Hora Jizera v mlze

Byl jsem požádán redakcí časopisu Země Světa o přispění několika fotografií z Jizerských hor. V nejnovějším díle, který je věnován Jizerským horám můžete vidět 3 mé fotografie.