Workshop pod vedením Jirky Stránského a pořadateli Dany Tkáčové a Renaty Van Vleet, kterým všem tímto děkuji. Dále krátce popíšu shrnutí 3 workshopů, kde se sešli regionální čeští a polští fotografové. Musím s pokorou přiznat, že jsem nabral nové zkušenosti ve focení krajin a to díky neúnavnému Jirkovi, který byl téměř 24 hodin ve střehu, dokázal odpovědět na naše dotazy a provázel nás vždy a všude po Jizerských horách.
V rámci soutěže Krajina a lidé Jizerských hor, se uskuteční celkem 3 workshopy pod vedením Jirky Stránského. První již máme za sebou a nebyla to žádná procházka růžovou zahradou. O víkendu 1. a 2. Června pořád pršelo a tak byl cíl celé výpravy jasný. Potoky na severní straně Jizerek.
Jizerské hory mají svůj půvab nejen na vrcholcích hor, ale také v úpatí, kde stékají malé potůčky, které však můžou někdy udělat pěknou neplechu, jak jistě všichni víme z nedávných povodní. Doufám, že si to příští generace zapamatují a budou respektovat přírodní živly.
Dalo by se říci spíše předjaří, neboť tráva byla ještě žlutá a jediné co kvetlo, byly Narcisy kolem Hnojového domu. Potkal jsem tam Petra Šenekela, kterého jsem do té doby neznal. Dali jsme se ihned do řeči a bylo jasné, že jsme stejná krevní skupina. Viděli jsme, že rozkvetlou louku nemá cenu dál fotit a vydali jsme se proto na nedaleké rašeliniště Jizerky.
Týden před příchodem jara, jsem měl tu možnost ubytovat se na víkend s partou fotografů na Jizerce2. Co jiného než fotit, že? O Velikonocích se mi výlet na Holubník nezdařil kvůli mlze a tak jsem doufal a trochu se i těšil na východy slunce v okolí Jizerky. No, jak vidíte, jedná se o sérii mlžných takřka černobílých fotek.
Během února jsem nalítal na běžkách přes 200 km, ale pořádný záběr jsem hledal marně. Kronikářka z Lučan nad Nisou mi potvrdila, že od ledna 2013 bylo ve zdejším kraji pouze 5 slunečních dnů. Když už předpověď hlásala slunečné ráno, tak byla obloha vymetená a slunce vycházelo v plné síle denního světla. To pak vypadá, že jste na místě focení v 10 dopoledne a ne v 6 ráno. Jen jediný den jsem měl opravdu štěstí. Při cestě na Smrk bylo na obloze pár malých mraků. Během výstupu po Nebeským žebříku se v mžiku otočilo počasí a na vrcholku jsem neměl co fotit. Naštěstí se na pár chvil otevřelo nebe a věděl jsem, že má útrapná cesta nebyla nadarmo. Zbytek fotek, je spíše výběr toho nejlepšího z toho průměrného.
Fotodílnu na Rampě 13.2. vedli Zbyněk Cincibus a Jan Strakoš na téma „portrét“. Přivezl jsem spoustu harampádí, které však znamenalo pouze základní nasvícení pro portréty. Kdo někdy studoval portrétní fotografie starých mistrů, napočítá ve scéně minimálně 3 světla, v průměru však bylo světel kolem pěti. Kdysi příprava byla 80% a zbylých 20% času pro nastavení fotoaparátu, kompozice a vyvolání. Přeci jenom dnes se více cvaká, nežli maká.
Ve stejný den co se konala Jizerská 50 2013, jsem se vydal pokořit Černý vrch. Protože nevede k Čertovým kamenům, jak se nazývá skalnatý útvar na vrcholu, žádná cesta, vybral jsem si přístup od přehrady Souš. Kombinace běžek a sněžnic mě měla dostat nahoru za cca 1,5 hod.
9. 3. 2013 od 17.00 v restauraci U Sapíka v Dobšicích u Znojma se koná vcelku velká vernisáž fotoklubu Balvan. Každý si připravil 2 až 3 nové fotografie ve velkém formátu. Součástí je doprovodný program a spousta přátel fotografie. Těšíme se na návštěvníky a dobrou jihomoravskou partu.
Během svátků se mi podařilo být ve správné době na správném místě. 28. prosince jsme se ubytovali s kamarády na chalupě Jizerka2 a než jsem si připravil foto výbavu a namazal běžky, byla 1 hodina ranní. Východ slunce byla rychlá hra barev a je škoda, že člověk nemůže být v jednu chvíli na více místech. Kopíroval jsem potok Jizerky, až jsem našel kompozičně ideální místa. Řeku Jizerku za mostem pod Pešákovnou jsem již jednou fotil (Zrcadlení na Jizerce). Děkuji Honzovi Maděrovi, že mě upozornil na špatné pojmenování místa u řeky. Domníval jsem se, že se jedná o Safírový potok, což není pravda. Obě fotografie pochází z řeky Jizerky. Safírový potok je jen slabý přítok právě jmenované řeky.