Jizerské hory mají svůj půvab nejen na vrcholcích hor, ale také v úpatí, kde stékají malé potůčky, které však můžou někdy udělat pěknou neplechu, jak jistě všichni víme z nedávných povodní. Doufám, že si to příští generace zapamatují a budou respektovat přírodní živly.
Dalo by se říci spíše předjaří, neboť tráva byla ještě žlutá a jediné co kvetlo, byly Narcisy kolem Hnojového domu. Potkal jsem tam Petra Šenekela, kterého jsem do té doby neznal. Dali jsme se ihned do řeči a bylo jasné, že jsme stejná krevní skupina. Viděli jsme, že rozkvetlou louku nemá cenu dál fotit a vydali jsme se proto na nedaleké rašeliniště Jizerky.
Týden před příchodem jara, jsem měl tu možnost ubytovat se na víkend s partou fotografů na Jizerce2. Co jiného než fotit že? O velikonocích se mi výlet na Holubník nezdařil kvůli mlze a tak jsem doufal a trochu se i těšil na východy slunce v okolí Jizerky. No, jak vidíte, jedná se o sérii mlžných takřka černobílých fotek.
Během února jsem nalítal na běžkách přes 200 km, ale pořádný záběr jsem hledal marně. Kronikářka z Lučan nad Nisou mi potvrdila, že od ledna 2013 bylo ve zdejším kraji pouze 5 slunečních dnů. Když už předpověď hlásala slunečné ráno, tak byla obloha vymetená a slunce vycházelo v plné síle denního světla. To pak vypadá, že jste na místě focení v 10 dopoledne a ne v 6 ráno. Jen jediný den jsem měl opravdu štěstí. Při cestě na Smrk bylo na obloze pár malých mraků. Během výstupu po Nebeským žebříku se v mžiku otočilo počasí a na vrcholku jsem neměl co fotit. Naštěstí se na pár chvil otevřelo nebe a věděl jsem, že má útrapná cesta nebyla nadarmo. Zbytek fotek, je spíše výběr toho nejlepšího z toho průměrného.
Fotodílnu na Rampě 13.2. vedli Zbyněk Cincibus a Jan Strakoš na téma „portrét“. Přivezl jsem spoustu harampádí, které však znamenalo pouze základní nasvícení pro portréty. Kdo někdy studoval portrétní fotografie starých mistrů, napočítá ve scéně minimálně 3 světla, v průměru však bylo světel kolem pěti. Kdysi příprava byla 80% a zbylých 20% času pro nastavení fotoaparátu, kompozice a vyvolání. Přeci jenom dnes se více cvaká, nežli maká.
Ve stejný den co se konala Jizerská 50 2013, jsem se vydal pokořit Černý vrch. Protože nevede k Čertovým kamenům, jak se nazývá skalnatý útvar na vrcholu, žádná cesta, vybral jsem si přístup od přehrady Souš. Kombinace běžek a sněžnic mě měla dostat nahoru za cca 1,5 hod.
9. 3. 2013 od 17.00 v restauraci U Sapíka v Dobšicích u Znojma se koná vcelku velká vernisáž fotoklubu Balvan. Každý si připravil 2 až 3 nové fotografie ve velkém formátu. Součástí je doprovodný program a spousta přátel fotografie. Těšíme se na návštěvníky a dobrou jihomoravskou partu.
Během svátků se mi podařilo být ve správné době na správném místě. 28. prosince jsme se ubytovali s kamarády na chalupě Jizerka2 a než jsem si připravil foto výbavu a namazal běžky, byla 1 hodina ranní. Východ slunce byla rychlá hra barev a je škoda, že člověk nemůže být v jednu chvíli na více místech. Kopíroval jsem potok Jizerky, až jsem našel kompozičně ideální místa. Řeku Jizerku za mostem pod Pešákovnou jsem již jednou fotil (Zrcadlení na Jizerce). Děkuji Honzovi Maděrovi, že mě upozornil na špatné pojmenování místa u řeky. Domníval jsem se, že se jedná o Safírový potok, což není pravda. Obě fotografie pochází z řeky Jizerky. Safírový potok je jen slabý přítok právě jmenované řeky.
Z nouze o dobré počasí a dobré sněhové podmínky jsem si udělal v jeden den výlet na Šámalku. Tající sníh odkryl u Šámalovy chaty jedno z rašelinišť a tak jsem měl něco do popředí fotografie. Objektiv při vyšší cloně vytvořil vcelku pěkné paprsky slunce. Bohužel další místa kolem už nebyla tak zajímavá a tak jsem se přesunul do Oldřichovských bučin. A je to tady…nafocením bukové větvičky v mlžném oparu jsem se zařadil mezi masy. Už to byla taková z nouze ctnost. Stoupal jsem v naději, že prosvitne slunce a dá bukovému lesu tu pravou atmosféru. Tak to se bohužel nestalo a tím jsem ztratil veškeré naděje na pořízení dobré fotografie v době předvánoční dovolené. Před koncem roku se mi podařilo zachytit doslova magický východ slunce na Jizerce a již brzy zde fotky zveřejním.
Za víkend napadlo na hřebenech Jizerek 40cm sněhu. Je to první a poslední šance v zimní sezóně, kdy se můžu dostat nahoru bez běžek a sněžnic. S partou kamarádů jsme měli pronajatou chatku pod Souší. Chystal jsem se už několikrát do mokřad za Jizerskou loukou, které jdou dobře vidět z Pytláckých kamenů. Jsou uprostřed lesů a tak jsem to 3x minul. Teď už se mi to konečně povedlo. Na cestě jsem pořídil ještě fotky z Jelení stráně a zachytil jsem první paprsky na pytláckých kamenech. Poprvé jsem se propadl do bažiny. Nebylo to nic vzrušujícího jak někdy píšou v novinách, když někdo zakopne třeba o zmrzlý bobek na chodníku. Spíše mě překvapil dost silný zápach. Je známé, že se v bažinách ukládá metan při rozkladu rostlin, ale že by to tak páchlo? Naštěstí se mi voda nedostala do bot a tak jsem mohl pokračovat dál v toulání se po horách.