Časopis fotovideo

DSC_5482

Doufám, že všichni rozumní lidé přestanou kupovat tento bizarní plátek. Chápe někdo pokřivenost porotců, kteří vybírají nejlepší fotografie? Nedávno jsme s kolegy fotografy rozčíleně diskutovali o výběru krajinářské fotografie. Jak mohla proboha vyhrát tak nesmyslná koláž. Dnes mi do e-mailu přišla vítězná fotografie v kategorii miniaturní příroda…chce se mi zvracet. Nikdy jsem si tento časopis nekoupil. Myslím, že jsem jednou někde vyhrál předplatné, ale nebavilo mě to číst ani na záchodě a to je co říct, protože z nudy si tam klidně přečtu složení Sava Razant.

Z jiného pohledu bohužel dnes časopisy nabízejí nějaké produkty formou doporučení v článcích. Asi si nepřečtete – nekupujte si nový objektiv a vytáhněte stará skla, co jste používali před 30-ti lety nebo kde na čínském trhu koupíte levně, ale kvalitně. Vše se točí kolem marketingu, který sice nelže, ale jak by obchodní zástupce řekl neříká nepravdu.

Vytvořte si komunity, najděte si na internetu ty správné weby a sdílejte je, ale proboha nečtěte tyhle hrůzy. Teď už jen čekám, až se někdo ozve, že to mám stáhnout…No uvidíme.

 

DSC_5482

zdroj Fotovideo

5 Responses

  1. Luboš

    Jane, víš co si myslím o soutěžení … :-)

  2. Jenom mě to rozčílilo a než jsem vychladl napsal jsem pár vět. No tak se zas budu věnovat focení co.

  3. Aleš Kuneš

    Nemám rád lososy, protože z nich mám alergii. Doposud mě nenapadlo psát producentům lososů, že jsou „pokřivení“ a žádat „všechny rozumné lidi“, co si na chlebíčku s chutí smlsnou, aby lososa zahodili a dali si jen citrón. Jako zástupce „pokřivenosti“ poroty nemám žádný zvláštní důvod odpovídat, protože tomuto pánovi se „chce zvracet, nikdy si tento časopis nekoupil – dostal ho „zadarmiko“ – ale nebavilo ho to číst ani na záchodě .“ Anděl ani ďábel, natožpak já ho určitě nepřesvědčíme. Přesto mu rovněž „zadarmiko“ prozradím, bytostné tajemství, které jsem osobně prožil na vlastní kůži.
    Samozřejmě víme, že „sudí mrkev, sudí křen – vyhoďme ho z hřiště ven“. Každá porota je spolčení hlupáků a lumpů, co se NÁS (tvůrce a autory) svým jednáním snaží jen a jen obalamutit, rozzlobit a poškodit. Abych ho povzbudil, přiznávám, že mé vlastní dílo také vyhazovali přijímací komise, zpozdilí učitelé i profesoři, porotci domácích i světových soutěží, grantové komise, galeristé, redakce časopisů a nekupovali si ho zpozdilí sběratelé. Ale na rozdíl od oponenta si nemyslím, že celý ten „svět fotografie“ je bizarní a nepochopil to tak dobře, jako deset mých kamarádů, co mne plácají po zádech..
    Argument staví umělé pravidlo, že fotka je to, co je vyfocené a to, co je dále manipulované (Photoshopem) už fotografií není. Fotografové jsou ženy a muži OKAMŽIKU, proto dějinám vlastního média většinou moc pozornosti nedají. Spor o „čistotu“ fotografie přitom vedl u nás skoro před STO LETY Jan Lauschmann (1901-1991) s Rudolfem Paďoukem (1896-1957) a ve světové dávno před nimi Peter Henry Emerson (1856-1936) s Henry Peachem Robinsonem (1830-1901). „Fotografie není umění“ – tato tři slova spolu s dalšími výroky (vhození bomby na čajový dýchánek) je počátkem tažení proti „akademické fotografii“ a protijedem na „umělost“ východisek Robinsona. Z těchto úvah vycházel nejenom Lauschmann (diskuzi s Paďoukem Jeníček správně nazývá „bouře ve sklenici vody“) ale i Teige a celá meziválečná avantgarda. Samozřejmě Skupina 42 a padesátá i šedesátá léta minulého století.
    Ale bohužel DODNES nikdo nenašel rozuzlení. Někdo zastává názor, že se snímkem manipulovat nemá, jiný, že má a třetí, že má i nemá. Někdy v devadesátých letech se u nás „poctivá“ fotografie otřásla v základech a v širším okruhu se začal objevovat digitál a s ním Photoshop (jako „temná komora“ novodobých fotografů).
    V soutěži siláků vyhraje ten, který si dá před očima užaslých diváků pijáno na záda (nikdo z nich to neumí) a vynese ho do desátého patra. V soutěži muzikantů rozhodne porota. Ale my samozřejmě vždy víme, že naše Eliška hraje Beethovenovu „Pro Elišku“ geniálněji než vítězná Vendula. Tak to chodí i u fotografů. Nelze přesně změřit, že Josef Sudek vyskočil o pět centimetrů výš než Jaromír Funke nebo naopak a František Drtikol shodil laťku už při nominaci.

    Jako podklad pro hodnocení dostává porota po síti několik tisíc JPG. Nikoliv tedy RAW, aby technicky zkoumala původ snímku (což by nebylo při počtu autorů ani možné) ale upravený a komprimovaný formát. Jak všem máme věřit, že nevyretušovali kompozičně nevhodně zachycenou veverku a neposunuli mocné dubisko trochu doleva? I ti, nejčistší fotografové, totiž mohou manipulovat skutečností jak je libo. Nikdo to za těchto okolností v běžném provozu nepozná a vstupem sofistikovaného Photoshopu do hry se „panenskost“ či „panictví“ fotografie rozbily na padrť.
    Na rozdíl od oponenta mám pokaždé radost z každé nápadité fotky, co se mezi tisíci (podobných si jak vejce vejci) objeví. A na rozdíl od oponenta autory, co dokáží ve všech tématech po celý rok uspět obdivuji (protože sám bych to v tolika různorodých oblastech nedokázal). A konec konců na rozdíl od oponenta mám radost, když soutěžící neskončí touto soutěží, ale uspějí na Czech Press Photo nebo dokonce na World Press Photo, studují obor fotografie na vysoké škole nebo se uplatní ve fotografii i jinde (kupř. v USA). Jejich další osudy nás totiž zajímají. Bude to asi tím, že nesdílím názor, že svět je plný lumpů a marketingu, ale naopak vidím spousty lidí se zájmem o věc, s nimiž je radost spolupracovat nebo si třeba jen popovídat.

    To, že vosičky nenosí v realitě plynovou masku, ví i pokřivená porota. Vysvětlovat však podstatu humoru někomu, kdo očekává při otevření stránek časopisu zvuk velebné Smetanovy Libuše nebo důstojnou atmosféru prastrýčkova pohřbu na Vyšehradě je házení hrachu na zeď. Kdo měl tu nebetyčnou trpělivost sledovat práci poroty skoro celou dekádu a prolistuje si pár ročníků nazpět, asi pochopí snahu (jistě ne vždy „dokonalou“) o velmi širokou výseč možností, jak se lze se zadaným tématem poprat. Nikdy jsme neuzurpovali „ostatní“ a snažili se o rovnováhu. To jistě neuspokojí každého (kdo nesnáší cokoli, co jde mimo hranici jeho pojetí a přátelského poplácávání zad kamarádíčky).
    Humor určitě není něco, co pokaždé znovu vyřazujeme, protože si myslíme, že je součástí života. Nikdy jsme nezesměšňovali ostatní kolegy fotografy, protože sami máme zažitou obtížnost této práce. A pokaždé (tedy i v tomto kole) snaha „těch vážných“ převládá. Chápal bych rozhořčení, kdyby byl výběr jednostranný a zabýval se jen a jen „srandou“ vystřiženou z příběhů Ferdy Mravence. V čem je probůh „urážející“ nepochybně vtipný autorský nápad dominantního hmyzu bránícího se naší agresivní lidské dominanci? V čem je urážející zábavná hra s médiem a v čem nezapadá do okruhu tématu? Co je na tom obrazu „znesvěcujícího“ fotografii a časopis? To vskutku netuším, ale možná to bude tím, že mám vtipné lidi se smyslem pro humor a nadhledem nad smrtelnou vážností moc rád. A mám rád lidi pozitivní, které zajímá názor nás ostatních kolegů (ačkoliv je protichůdný od toho jejich). Zdá se, že výběr urazil ambice škarohlídů. Takže všem přeji: neutrapte se k smrti, protože fotka tu bude i s jinou porotou po našem „rozpuštění“ a s jinými autory než jste vy nejspíš až do skonání světa. A zatím můžete psát po webu, jací jsou všichni kolem lumpové a hlupáci. Aleš Kuneš

  4. Ahoj Honzo, jsem rád, že se ozval někdo z „odborné“ poroty. Předpokládám, že p. Kuneš je (byl) oním porotcem.

    Pane Kuneši, věřte mi, že vámi x porotou nastolený „trend“ bizarních prací, které vy vyberete jako nejnápaditější a výjmečné, je fotografy skutečně považován za urážku jejich poctivé práce. Věřte mi, že jsem toto téma diskutoval skutečně s velkým počtem fotografů, včetně s výhercem z loňského ročníku, který uvažuje o vrácení ocenění.

    Sleduji bedlivě fotorgrafii nejenom u nás, ale i v zahraničí a sám moc dobře víte, že vámi vybrané vítězné snímky by tam neměly šanci na zveřejnění, natož na umístění.

    Já jen doufám, že porota, která hodnotila v loňském roce (Mravenec na skateboardu – vítěz Makrokategorie) a v letošním roce fotografie v rámci soutěže Fotograf roku, bude co nejrychleji p. Stáhlichem vyměněna a nahrazena skutečnými odborníky, kteří vrátí soutěži prestiž, kterou tato akce v minulosti měla.

    A. Ječmeň

  5. Anonymní

    Zdravím, měl jsem rád časopis Fotovideo , ale postupem času jsem docela otráven tím , co porota hodnotí a jak komentují vítězné snímky. Tak už časopis nekupuju, nemusím se rozčilovat „co to zase vybrali“ . Radši se podívám na blogy fotografů, můžu si vybrat co se mi líbí a jsem spokojen. Honza

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Doplňte hodnotu *